Proč je vápník pro naše tělo zásadní?
Vápník patří mezi látky, které jsou pro tělo nepostradatelné. Jeho přítomnost ovlivňuje řadu procesů, jež probíhají nepřetržitě, i když o nich člověk většinou vůbec nepřemýšlí. Potřeba vápníku se mění v různých fázích života a často se o něm mluví pouze ve spojení s kostmi, i když je jeho význam i jiný. Přestože je dostupný v běžných potravinách i doplňcích stravy, ne vždy je příjem dostatečný, a ne vždy je rozhodující pouze množství. Záleží také na tom, v jaké formě se do organismu dostává a jak s ním tělo umí pracovat.

Vápník v našem organismu
Vápník je minerální prvek řazený mezi kovy alkalických zemin, který v lidském těle tvoří převážně stavební složku. Jeho množství v organismu přesahuje jeden kilogram. Zcela převážně je uložen v kostech a zubech, kde se nachází ve formě hydroxyapatitu, což je krystalická sloučenina zajišťující jejich pevnost a stabilitu. Malá část vápníku se nachází mimo kostní tkáň – v krevní plazmě a v měkkých tkáních. Právě tato část je biologicky aktivní a tělo ji udržuje v jistém rozmezí, protože se podílí na mechanismech, které nesnesou výraznější odchylky.
Organismus si vápník ukládá tak, aby měl v případě potřeby možnost ho z kostní tkáně uvolnit, a proto zde funguje neustálý cyklus ukládání a odbourávání. Aby systém fungoval, vyžaduje nejen samotný vápník, ale i látky, které podporují jeho metabolismus – zejména vitamín D, vitamín K2 a některé další prvky.

Potřeba vápníku a jeho zdroje
Požadavky na příjem vápníku se mění podle věku a životního období. Děti a dospívající potřebují vyšší množství pro růst kostí, těhotné a kojící ženy kvůli zvýšeným nárokům organismu a senioři zase kvůli postupnému úbytku kostní hmoty. U běžné dospělé populace se doporučuje příjem kolem 1000 mg denně.
Nejvýznamnějším zdrojem vápníku jsou mléčné výrobky. Ty obsahují dobře využitelnou formu, a navíc i další látky, které vstřebávání podporují. Z rostlinných zdrojů to je například mák, sezamová semínka, listová zelenina nebo některé luštěniny, nicméně využitelnost z těchto potravin bývá různá. U části z nich jsou totiž přítomné složky, jež absorpci snižují (oxaláty nebo fytáty). To neznamená, že rostlinné zdroje nemají význam. Je však potřeba brát v úvahu, že reálné kvantum vápníku, které z nich tělo získá, je často nižší než samotný obsah uvedený ve výživových tabulkách.
Užívání vápníku a nevhodné kombinace
Při výběru doplňku je vhodné sledovat nejen obsah elementárního vápníku, ale taktéž formu – lépe využitelný je třeba citrát, bisglycinát či laktát. Důležité je také vědět, s čím ho nekombinovat. Vápník může snížit vstřebávání železa, proto je nutné užívání s odstupem několika hodin. Podobně může interagovat s hořčíkem v příliš vysokých dávkách, kdy se oba prvky navzájem oslabují v absorpci. Vápník může ovlivňovat dokonce vstřebávání určitých léků, například tetracyklinových a fluorochinolonových antibiotik nebo levothyroxinu. Současné užívání snižuje účinnost těchto léčiv. Podávání doplňků tedy není založeno na co nejvyšší dávce, ale na kombinaci, vstřebatelnosti a rovněž načasování. To rozhoduje o tom, zda tělo vápník skutečně použije, nebo ho jednoduše vyloučí.
Funkce vápníku a jeho deficit
Vápník je nezbytný nejen pro konstrukci kostí a zubů, ale také pro řadu jiných procesů. Podílí se na srážení krve, umožňuje svalovou kontrakci včetně činnosti srdečního svalu, reguluje přenos nervových signálů a usměrňuje aktivitu některých enzymů. Na správném fungování se kromě samotného vápníku podílejí i látky, které mu umožňují dostat se na správné místo a být efektivně využit. Vitamín D zvyšuje jeho vstřebávání ve střevě a zároveň podporuje jeho uvolňování a ukládání v kostní tkáni. Vitamín K2 zase pomáhá směrovat vápník tam, kde má být a brání jeho nežádoucímu ukládání v cévách. Tyto složky tvoří v metabolismu propojený systém, jenž nelze vnímat izolovaně.
Nedostatek vápníku se může dlouho projevovat nenápadně. Mírný deficit může způsobovat zvýšenou únavu, svalové křeče, třes nebo mravenčení. Při dlouhodobém nedostatku začne tělo využívat vápník uložený v kostech, což vede ke ztrátě kostní hmoty a ke zvýšenému riziku osteopenie a osteoporózy.
Z naší nabídky na ProfiDoplnkyStravy.cz doporučujeme:
Autor článku: Daniel Matějka, DiS
Zdroj: Calcium - PMC [online]. [cit. 03. 12. 2025]. Dostupné z: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC6520034/
Ekologické přípravky na úklid, co všechno můžete vyzkoušet?
Ať už uklízíte denně, či jednou týdně, určitě vás potěší, že následující produkty jsou levné a pokud si je zakoupíte ve velkých baleních, ušetříte ještě více. Pro začátek si můžete pořídit pouze sodu, ocet a kyselinu citronovou a později případně svoje zásoby můžete rozšířit. Jedlá soda neboli soda bikarbona je bílý prášek, který je dobře rozpustný ve vodě a má zásadité pH. Možná ji znáte jako součást kypřících prášků nebo ji používáte do pečení samostatně. Ocet je nejlepší ten bílý, jelikož obsahuje 10% kyseliny octové, a je proto koncentrovanější. Navíc není dobarvený a nezanechá nikde skvrny. Kyselinu citronovou seženete v podobě krystalického prášku nebo jako již hotový roztok.
Jaký je rozdíl mezi krilovým a rybím olejem?
Omega 3 mastné kyseliny jsou esenciálními látkami, a my je proto musíme do organismu dodávat z různých vnějších zdrojů. Pokud pravidelně nekonzumujete ryby ani mořské plody, je značně pravděpodobné, že jich nepřijímáte dostatek.
Výhody MCT oleje z kyseliny kaprylové C8 vs. klasický MCT olej ??
Kokosový olej (mct olej) patří mezi populární rostlinné tuky, k nimž se v posledních letech obrací výživoví poradci, sportovci i lidé, kteří chtějí jíst prostě jen zdravěji. Jeho přínos pro zdraví však spočívá především v obsahu kyseliny kaprylové C8. Tato nasycená mastná kyselina se středně dlouhým řetězcem je totiž považována za jeho nejdůležitější složku. Nutno ale podotknout, že je v kokosovém oleji ze všech obsažených látek nejméně zastoupena. Woldohealth Kyselina kaprylova C8 je 100% získávána z kokosového oleje.



