-
Hlavní stránka
- Blog
- Proč jsou důležité makroživiny i mikroživiny?
Proč jsou důležité makroživiny i mikroživiny?
Lidské tělo je komplexní systém, který je tvořen velkým počtem buněk, tkáněmi, orgány a různorodými soustavami, jež jsou propojené a společně spolupracují na homeostáze neboli na tom, aby byla neustále v organismu udržována rovnováha. Celý systém zahrnuje opravdu mnoho funkcí. Avšak proto, aby vše skutečně náležitě fungovalo, je potřebný neustálý příjem tzv. mikro a makronutrientů. Jedná se o různorodé látky, z nichž by ovšem ani jedna neměla scházet. I mírná nerovnováha může mít totiž negativní vliv.
Co jsou to makroživiny?
Makroživiny či makronutrienty jsou základní složky v potravě, které potřebujeme přijímat v poměrně velkém kvantu (v desítkách až stovkách gramů za jeden den). Jsou opravdu nepostradatelné a jsou také zdrojem naší životní energie. Neobejdeme se bez nich z hlediska primárních životních funkcí, růstu, regenerace a udržení veškerých tělesných procesů. Každá z makroživin má svá specifická poslání a jejich správné množství a poměr jsou klíčové pro zdraví. Patří sem 3 základní skupiny – sacharidy, bílkoviny a tuky.
Sacharidy
Sacharidy neboli cukry nám slouží jako primární a rychlý zdroj energie, ale i jako zdroj zásobní. Tato skutečnost záleží na typu daného cukru a jeho složení. Dělí se totiž na jednoduché sacharidy a sacharidy komplexní (složené, polysacharidy). V jídelníčku by měly mít největší zastoupení ty komplexní, které organismus tráví pozvolna a postupně. Najdeme je například v rýži, bramborách, ovesných vločkách, těstovinách, pečivu, zelenině, kukuřici a luštěninách. Do této skupiny patří rovněž vláknina – nestravitelná složka rostlinné stravy, jíž by měl dospělý člověk přijmout denně asi 30 gramů.
Bílkoviny
Bílkoviny jsou základním stavebním kamenem svalových tkání, kůže, šlach a kostí a jsou nezbytné pro regeneraci a růst. Mají i úlohu transportní a imunitní, jsou součástí hormonů a enzymů, slouží jako neurotransmitery nebo jejich prekurzory a jsou také jedním z pramenů energie. Molekula bílkoviny je tvořena různými aminokyselinami, z nichž si některé tělo dokáže vyrobit samo. Tzv. esenciální si ovšem vytvořit nezvládne, a vy je tak musíte bezprostředně přijímat společně s potravinami.
Tuky
Tuky jsou sice největší energetickou složkou a mají nejmenší sytící schopnost, ale jejich zastoupení v jídelníčku je stejně podstatné jako u předchozích makroživin. Hrají významnou roli třeba při syntéze hormonů a vitaminu D, ve vstřebávání vitaminů rozpustných v tucích nebo zdraví mozku a nervových buněk. Tuky jsou složeny z mastných kyselin, které dělíme na nasycené, nenasycené a trans mastné kyseliny. Preferovat byste měli především zdroje s nenasycenými mastnými kyselinami (tučné ryby, rostlinné oleje, ořechy, semínka).
Co patří mezi mikroživiny?
Mikroživiny neboli mikronutrienty potřebuje tělo pro správné fungování v mnohem menším množství nežli makronutrienty. To však neznamená, že nejsou podstatné. Jejich přítomnost je nutná pro řadu biochemických pochodů – imunita, metabolismus živin, vývoj, činnost orgánů a mnoho dalšího. Většina z nich je esenciálních, a vy je tak musíte doplňovat pomocí potravy (popřípadě doplňků stravy). Řadíme sem vitaminy, minerální látky a stopové prvky.
Každý z vitaminů má většinou hned několik zásadních úkolů. Vitaminy dělíme na rozpustné ve vodě, kam patří vitamin C a veškeré vitaminy B – B1 (thiamin), B2 (riboflavin), B3 (niacin), B5 (kyselina pantothenová), B6 (pyridoxin), B7 (biotin), B9 (kyselina listová), B12 (kobalamin) a dále na rozpustné v tucích – vitaminy A, D, E, K. Pro příjem celého komplexu vitaminů je důležitá pestrost jídelníčku. Nejvíce deficitní však bývá vitamin D a vitamin B12. Druhý z nich pak většinou při vegetariánské či veganské stravě.
Minerály jsou další nepostradatelnou složkou ve výživě. Každý z nich je tělem vyžadován v rozdílném množství. Jisté z nich musíme doplňovat v kvantu větším – hořčík, vápník, draslík, sodík a fosfor, další stačí pouze v množství několikanásobně nižším neboli stopovém – měď, jód, selen, zinek, mangan nebo železo. Minerály se účastní široké škály biologických pochodů, jako je přenos nervových impulzů, tvorba kostí a zubů, činnost svalstva, zdraví orgánových soustav či různých metabolických reakcí.
Z naší nabídky na ProfiDoplnkyStravy.cz doporučujeme:
Autor článku: Bc. Michaela Fulínová
Zdroj:
The Health Benefits of Dietary Fibre - PMC [online]. [cit. 20. 11. 2024]. Dostupné z: https://pmc.ncbi.nlm.nih.gov/articles/PMC7589116/
Na co je dobrá kyselina hyaluronová?
Kyselina hyaluronová je jednou z nejpopulárnějších látek dnešní doby. Je využívaná v kosmetickém průmyslu, estetických procedurách a můžeme ji upotřebit jak vnitřně i zevně. Jedná se o látku, která je pro nás zcela přirozená, jelikož si ji tělo samo pro své potřeby produkuje. Nicméně jak už tomu u spousty běžných procesů v organismu bývá, hraje tu velkou roli věk. V organismu se kyselina hyaluronová nachází na mnoha místech. Nejvíce je zastoupena v pokožce, pojivových tkáních nebo třeba v očním sklivci. Má jednu velmi zásadní vlastnost a to takovou, že na sebe dokáže navázat až tisícinásobek své vlastní váhy. Proto se stala tolik oblíbenou surovinou pro kosmetiku nebo při neinvazivních úpravách v dermatologii, k redukci drobných, ale již viditelných vrásek.
Melatonin na problémy se spánkem?
Melatonin se za běžných okolností v organismu neustále a přirozeně produkuje. Jeho množství však během dne a noci kolísá. To je nicméně naprosto normální, ba dokonce i žádoucí. Je vytvářen v mezimozku, konkrétně v úseku nazývaném jako epifýza. Někdy se této části říká rovněž šišinka mozková či nadvěsek mozkový. Zde ho vyrábí buňky, které se jmenují pinealocyty. Pro syntézu melatoninu je ovšem ještě zapotřebí tryptofan, což je esenciální aminokyselina, jež je složitými procesy postupně přeměněna na serotonin (tkáňový hormon, neurotransmiter, hormon štěstí), z něhož je následně vytvořen právě melatonin.
Proč kombinovat železo s vitaminem C a kyselinou listovou?
Železo patří k nejdůležitějším prvkům našeho těla. Podílí se totiž na tvorbě červených krvinek tím, že je základní složkou hemoglobinu (červeného krevního barviva). Červené krvinky v těle slouží k transportu molekul kyslíku, které dopravují do mozku, srdce, jater a dalších významných orgánů.
